Květen 2015

Nemožná holka, co ještě nikdy neměla kluka

3. května 2015 v 19:26 | M. |  Žvásty (bez korekce a cenzury)
Dlouho dobu jsem přemýšlela, co za rozumný článek bych mohla na svůj blog publikovat. Pak jsem uviděla Téma týdne "Nemožná dívka" a přemýšlela jsem na tím, co mě poslední roky dělá tak nemožnou...

Je mi 16 let a 7 měsíců a nikdy jsem neměla kluka (teda, teď do toho nepočítám takové ty dětské "vztahy" ze školky, když jsme si vyznávali lásku na pískovišti). Všichni kolem mě se pomalu, ale jistě zadávají. Na facebooku na mě denně vyskakují informace o tom, že je někdo ve vztahu, zamilované fotky, zamilované komentáře a označení. Nenávidím zamilované svátky! Nenávidím líbající se dvojice! Nenávidím, když se dva lidé drží za ruku! Jakoby mi to moje okolí dávalo sežrat a přímo do očí se mi vysmívalo: "Haha, nemáš kluka!"
Prostě a jednoduše, všem těhle šťastným lidem závidím. A už jen tohle mě dělá tak strašně nemožnou.

Nepřijdu si ošklivá. Tedy alespoň ne tak moc ošklivá, že bych neměla nárok na hezký vztah (s hezkým klukem samozřejmě :D). A ani moje váha není taková, že by se za ní člověk měl stydět. Podstatou je, že nevypadám jako strašidlo. Líčím se (snažím se decentně, žádné tuny makeupu), snažím se hezky oblékat, dodržuji osobní hygienu :D (myslím, že tohle je důležité podotknout - tzn. nesmrdím, nejsem zarostlá gorila, nemám srostlé obočí, nemám chlupy v nosu apod...), nějaká prsa a zadek taky mám, a chodím na gymnázium, takže hloupá taky nejsem... Tak co se vlastně klukům na mně nelíbí?

I květiny si musím dávat sama sobě sama - až tak moc jsem nemožná

Fakt, že jsem do téhle doby ještě neměla kluka, se může zdát ne tak katastrofální. Já to ale jako katastrofu beru - jako osobní prohru, protože si myslím, že tohle by už měl být věk, kdy má člověk pomalu poznávat kouzlo vztahů. Je to věk, kdy se má jedinec naučit a do budoucnosti si odnést cenné zkušenosti. Bůhví co se se mnou stane, když tuhle kapitolu prostě přeskočím. Chci taky slavit svátek sv. Valentýna! (ano, vím, že je to jenom marketinkový tah... ale i tak, chci ho slavit!) Chci se taky s někým líbat pod rozkvetlou třešní! Chci si taky fotit zamilovaná selfíčka a pak s tím spamovat všechny na facebooku a na instagramu!

Sice je pravda, že jsem někdy o něco šílenější než ostatní. Dělám různé ksichty, měním svůj hlas tak, že zním jako zombie, nebo jak když jsem právě vcucla balónek hélia, když mám radost, tak si jen tak poskakuju... Je snad tohle ten důvod, proč by o mě neměli kluci zájem? To, že jsem prostě svým způsobem výjimečná a nechovám se jako namyšlená barbie?

Netuším, proč můj princ na bílém koni ještě nedorazil (popřípadě, proč princ na bílém koni byl kousek ode mě a pak se zničehonič otočil a uháněl zpět). A fakt je ten, že toho prince už doopravdy potřebuju jako sůl. Dokud ho mít nebudu, budu pořád jen tak nemožná holka, co nikdy neměla kluka.