Tinderella 2# - Nejhezčí rande (na dovolené s EX přítelem!)

12. října 2018 v 15:44 | M. |  Jak (ne)být single?
(vyfoceno na úžasném místě: Blue Lagoon - vřele doporučuji k navštívení!)

A pokračujeme v jízdě. Tentokrát bych se chtěla podělit o svoje nejhezčí rande - s naprosto neznámým týpkem, se kterým jsem se "matchla" na Tinderu. Na Maltě. Zatímco jsem byla na dovolené s ex přítelem.


Co třeba Malta...?

Začala bych asi tím, jak k této prekérní situaci došlo - logicky - dobrovolně jsem se se svým ex na 14 dní uvěznit na Maltě nenechala (nebo vlastně nechala??).

Když jsme ještě byli spolu, naplánovali jsme si snovou dovolenou na Maltě.
"Letos spolu budeme už druhým rokem a ještě jsme pořádně sami spolu nikde nebyli... Tak co třeba Malta? Je to pořád v Evropě, ale už to zavání exotikou..."
"Hm, ok, proč ne!"
Koupili letenky, zarezervovali ubytování, připravili itinerář... Malovali jsme si to vcelku růžově a oba dva jsme se nemohli dočkat. No, a pak se naším vztahem prohnala taková krize, že jsme se pár týdnů před odletem rozešli.

Ani jeden z nás to rušit nechtěl - asi jsme to vnímali jako příležitost, která by nás mohla dát zpátky dohromady. Nebo teda alespoň já jsem to tak vnímala. Chyba. OBROVSKÁ CHYBA.

Dovolená za všechny prachy

Letěli jsme z Vídně - protože to bylo levnější. A tak nás kromě společného letu vedle sebe, který trval půl druhé hodiny, čekala ještě cesta z pražského Florence do Vídně. Ta celkem zabrala 4 hodiny a abychom měli jistotu, že nám letadlo neuletí, čekali jsme dalších 6 hodin na letišti. Suma sumárum skoro 13 hodin v bezprostřední blízkosti bez možnosti úniku. A já už jsem ho chtěla zabít po prvních 20 minutách. Při cestě na Florenc mi totiž ztropil hroznou scénu - táhla jsem jeho kufr na kolečkách (protože byl lehčí - on mi jako "gentleman" vzal ten můj) přes dlažební kostky - nepřenesla jsem ho, já jsem ho táhla. JAK JSEM SI MOHLA DOVOLIT TÁHNOUT JEHO ŠVÝCARSKEJ KUFR PŘES DLAŽEBNÍ KOSTKY!!! (Kufr z Billy za body + doplácelo se asi 1 500,-) ALE JE ŠVÝCARSKEJ!!!!!! Začal na mě hystericky řvát na ulici. Mám na mysli takovej ten typ řvaní, kdy na vás všichni zírají a otáčejí se na vás. A já jsem si v duchu počítala do deseti.

Cesta do Prahy, Praha - Vídeň, Vídeň - Malta, Malta a další 2 hodiny cesty autobusem do našeho apartmánu. Ale přežila jsem to. Vytrvala jsem!! Byla jsem tak šťastná, když jsme po tom všem cestování úspěšně ubytovali. A dala jsem si sprchu. Úžasný pocit. Oba dva jsme se konečně pořádně vyspali do růžova... a druhý den jsme byli úplně jiný pár (jo, fakt pár!). Dělali jsme všechny ty romantický věci, jako procházky po pobřeží, líbání se při západu slunce, úžasný večeře, kdy on mi uvařil a já umyla nádobí... No prostě dokonalé.

Znáte takovou tu "labutí smrt"? Kdy těžce nemocný člověk těsně před smrtí zničehonic ožije, směje se, raduje se - vypadá jako perfektně zdravý - a pak najednou umře? Tak takhle to bylo přesně i s naším vztahem. První tři dny jsme se vznášeli v oblacích a pak jsme umřeli. A nebylo úniku. Nemohli jsme od sebe utéct. A tak jsme se začali srát. Regulérně.

"Když nebudeš cvičit, dopadneš takhle!"

O tom, že byl můj ex maniak do cvičení jsem nic neřekla. Ale říkám to teď. A já jsem nebyla žádná fitnesska, co si budeme... No a tak mě často do cvičení nutil (a kontroloval, zdali jsem cvičila nebo ne). A tohle všechno vyvrcholilo na pláži. Ležel na ručníku a přitom komentoval každou holku, která kolem nás prošla - "Takhle je libová! Ta určitě cvičí...Nebo přinejmenším alespoň dřepuje. Takhle bys rozhodně měla vypadat!"... "No a koukej, jestli nebudeš cvičit, tak dopadneš přesně takhle!" a ukázal na tak 130 kilovou dámu.
Pak si na pláži vyhlídl jednu Srbku, která se mu dost líbila. A tak jsem už na(ne)štěstí neposlouchala jaká jsem v poměru s ostatními, ale jak je ona úžasná. Pozoroval každý její pohyb. A já jsem luštila křížovky.
Našli se na instagramu a začali si psát. A tak jsem měla pokoj. Občas na mě něco zařval, ale jinak jsme si každý jeli po svým - chodili na pláž odděleně a na manželské posteli spali s metrovým odstupem od sebe.

Tinder jako spása

Původně jsem neměla v plánu podnikat žádná dostaveníčka. Možná si něco s někým napsat, jen abych si zlepšila náladu... Ale když si on začal se Srbkou, tak proč ne já... s Malťanem? Navíc jsem chtěla vyzkoušet, jaké je to vlastně používat Tinder v zahraničí - o to víc na Maltě, kde se to hemží "jižanskými" typy, které mě přitahují nejvíce.

Nejdřív jsem si psala s jedním cute Italem. Už jsme prakticky dolaďovali detaily našeho setkání, když jsem jen tak mimochodem zmínila, že s ním spát hned ten večer nebudu - protože to není můj styl. Ukázalo se, že on si to nějak špatně vyložil a očekával, že to bude jen jednorázovka... Takže z toho sešlo.

Ale pak... jsem narazila na nádherného Malťana. Jakože fakt hodně pěkného. Myslím tak hezkého, že dáváte lajk, buší vám srdce vzrušením a v duchu se modlíte, ať se ukáže shoda. A ona se ukázala! A pak jsem postupovala přesně podle svého scénáře:

1) Napíše jako první - napsal, napsal 😇
2) Působí sympaticky - a jak.
.
.
.
a toho jsem se bála nejvíc - hezký, milý, je jen otázka času, než k tomu dojde:
3) Neřekne si hned o sex

A nic. Ani zmínka, ani narážka. A pak přišlo pozvání na drink - tohle vypadá až moc dobře! Nechtěla jsem ho tahat za nos a narovinu jsem na něj vybalila, že s ním moc ráda půjdu, ale nebudu s ním mít sex.

Žádná odpověď. Nic. Achjo... sama jsem si říkala, že tohle všechno znělo až moc dobře. A tak jsem šla spát.
Ráno kontroluji - a nic. Odpoledne mi to nedá a tak to zkouším znovu. A hle - zpráva od něj.
Ukázalo se, že mi odpověděl pár minut po tom, co jsem mu napsala, ale aplikace jako taková mi zprávu předala až po půl dni (good job...). "Slow down, tiger. I just asked you for a drink" stálo ve zprávě. Že by gentlemani ještě nevymřeli? 😍😍
No, a tak jsme se domluvili, že se setkáme za tři dny - v podstatě předposlední den mého pobytu.

Rande snů

Čekat ty tři dny bylo hrozné. Vztah s ex byl hluboko pod bodem mrazu a já netoužila po ničem jiným než vypadnout. Ale pak konečně nastal den D. Byli jsme domluveni na půl desátou večer. Takže jsem se do šesti válela na pláži a potom jsem si vyhradila dostatečně dost času na sebe zkrášlení. Dala jsem si načas ve sprše a pak samozřejmě s líčením. Abych pravdu řekla, po těch 13 dnech jsem měla dost snížené sebevědomí - po tom neustálém srovnávání - a tak jsem se prostě chtěla cítit dobře. Na sebe jsem si oblékla mé oblíbené šaty, ve kterých mám hezký prsa (😂) a k tomu jsem zvolila sandálky na platformě. "Kam jdeš?" štěknul na mě ex, když jsem vyšla z pokoje. "Na rande" odsekla jsem mu a práskla za sebou dveřmi.

Měla jsem časovou rezervu. Velkou - asi tak 20 minut. Ale radši jsem byla venku, než s ex přítelem v jedný místnosti. A tak jsem čekala... a čekala. Půl byla dávno pryč a pořád nic - ani zpráva. Měla jsem chuť utéct - ale zase kam... zpátky do apartmánu, kde by mě ex akorát vysmál? To bych radši dneska spala na pláži... Pak mi zapípal telefon.

21:40 - Teď vyrážím, za chvilku tam budu. Ah, ok. Tak si počkáme...
21:50 - Omlouvám se, ale je to ti hrozně zasekané... Budu tam za chvíli.

A mně došlo, že jede autem. Že asi nepřijede autobusem, jak jsem si myslela. Sakra! Co teď? Když přijede autem, tak logicky bude chtít, abych do něj nastoupila. A pak mě může odvézt bůhví kam, v cizí zemi, kde to neznám... a znásilní mě... a pak mě rozseká na kousky. Sakra, sakra... popadla mě panika. A pak jsem za sebou uslyšela "Heey!"...

Zubil se na mě z okýnka a gestikuloval, ať si nasednu. Fakt skvělý. Když jsem otvírala dveře, dávala jsem poslední sbohem světu.
A tak tam seděl. Rozbušilo se mi srdce. Byl totiž fakt KURVA hezkej.
"Ahoj..." první okamžiky jsou vždycky nejtrapnější. Kord v angličtině.
"Ahoj.. takže, kam jedeme?" odpověděla jsem trochu vystrašeně.
"No, sice jsi říkala, že ve Vallettě jsi už byla, ale... v noci stojí fakt za to. Chci tě vzít do jednoho baru, odkud je doopravdy hezký výhled na moře."
"To zní skvěle!" přitakala jsem. Protože to skvěle fakt znělo. A tak šlápnul na plyn.

Vtipné je, že z místa, kde jsme byli ubytovaní, se dostanete do Valletty autobusem za hodinu a půl. Autem jsme tam za dvacet minut. Po cestě jsme si odbyli takové ty konverzační formality a teď se mu podařilo zaparkovat. Vystupuji z auta. On vystoupí také a já si ho vlastně můžu konečně prohlédnout pořádně. Slušivá, tmavě modrá košile, kalhoty a elegantní polobotky - páni, ten se ale vyfikl. V duchu ho lituji, protože noc byla dost teplá a on chudák takhle nabalený.
"Není ti teplo?" zeptám se ho.
"Je mi vedro. Ale říkala jsi, že chceš, abych vypadal jako gentleman" společně se zasmějeme a zamíříme do baru.

Restaurace působí útulně. Stěny přiznávají svou syrovost, díky které na vás doslova dýchá atmosféra středověké Valletty a zároveň stojí v kontrastu s vybavením, které je laděno do retro stylu hudebního baru. Posadili jsme se na vcelku strategické místo - mezi záchodem a barem. Číšník nám přinesl jídelní lístek a jemu začal zvonit telefon.
"Hrozně moc se ti omlouvám, pořád mě musí někdo nahánět. Vypnu si telefon, aby už nás to nerušilo... A teď povídej.. začala si mi vysvětlovat český vzdělávací systém - opravdu mě to zajímá" zadíval se mi hluboko do očí.
Kurva, já jsem tak hrozně v háji! Takový pocit bezradnosti jsem snad ještě nezažila. Protože když se vám někdo fakt líbí, mluvíte z cesty - ale tady v tom případě jsem ještě k tomu musela mluvit v angličtině a na docela komplikované téma.

A tak jsme si povídali - úplně o všem. O politice, o filozofii, o životě... Do toho jsme si dali asi dva drinky a čas docela utíkal. Těsně před půlnocí nás pomalu začali vyhánět, protože zavírali. A my tam byli poslední. Takže zaplatil (vnucovala jsem mu peníze, ale on je nechtěl. To je správně. Kdyby je přijal, tak by to nebylo gentlemanské 😂) a vyrazili jsme se projít podél hradeb Malty. Prošli jsme pár uliček a ocitli jsme se před výtahem, který vyváží turisty do Vyšších zahrad (ve kterých jsem už mimochodem byla, ale to místo je tak okouzlující, že mi vůbec nevadilo ho navštívit znovu). Sice už také zavírali, ale on svojí maltštinou dokázal vykomunikovat svezení výtahem zdarma. A tak jsme se nechali vyvézt... Sakra! Nic tak romantického jsem snad v životě nezažila. Když jsem tam byla ve dne, bylo to nádherné... ale takhle v noci...Nedokázala jsem se nabažit výhledu na všechna ta světla. A k tomu tam zrovna kdosi v dálce odpaloval ohňostroj. Měla jsem slzy skoro na krajíčku. Skoro celé dva týdny na mě ex akorát řval, měl poznámky k mojí postavě a vzhledu.. a bylo to šíleně stresující... a teď stojím tady, v tenhle moment a ... všechno je až moc dokonalé.



(Zmíněné Vyšší zahrady vyfoceny ve dne O:))

"Tak kam pojedeme teď?" ptá se se mě, když sjedeme výtahem zpátky dolů. Hlavně ne domů. Já ještě nechci domů.
"Hmm... tak co třeba Paceville? Nemůžeš odjet, bez toho abys to tam viděla!"

Cesta nám zabrala asi 15 minut. Paceville je nejrušnější ulice městečka St. Julians, která žije především nočním životem. V podstatě mi to přišlo jako hodně zmenšená obdoba Times Square - hlava na hlavě, bar vedle baru. Já na tyhle věci moc nejsem, abych se přiznala. Prodírat se všemi těmi opilými mladistvými, kteří se příšerně smáli a příležitostně se vedle vás poblili, nebylo úplně příjemný. Ale bylo fajn to vidět (asi..?). Na chvilku jsme si sedli do jednoho klidnějšího baru a tam si dali jeden drink. Moc dlouho jsme tam ale nepobyli - stejně se v tom hluku nedalo moc povídat. A tak jsme se šli projít a zakempili to na pláži. To bylo úžasné. Prostě jsme zabořili bosé nohy do písku, pozorovali hvězdy, povídali si a šíleně se smáli. Hluboko v sobě jsem cítila to propojení - když se prostě začnete smát, protože přesně víte, čemu se směje ten druhý, bez toho aby vám cokoliv řekl.
"Víš, že si můžeš opřít svoji hlavu o mojí ruku?"
"Tak jo..." a trochu stydlivě jsem se k němu přitiskla.
Přála jsem si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil.

Ale skončil. Protože nic není věčné a všechno jednou končí. Proto z každého momentu musíme vytěžit co nejvíce. A tak vždycky, když si vzpomenu na Maltu, nevybavím si všechny ty hádky a stres... vybavím si tenhle úžasný okamžik. A naplní mě to tak neuvěřitelným štěstím, i přesto, že jsme spolu vlastně nic neměli. Jenom letmý polibek na rozloučenou.

Oba dva jsme nepředpokládali, že bychom se ještě někdy viděli. Ale jsme spolu v kontaktu... a kdoví... třeba budu mít jednou tu čest ho zase na oplátku provést po Praze.

Děkuji ti. Za to, že jsi mi dokázal, že gentlemani ještě nevymřeli.
 


Komentáře

1 Clementjeaby Clementjeaby | E-mail | Web | Před 15 minutami | Reagovat

Porn photo of my ex here => https://vk.cc/8OGwS5

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama